Sibiřský husky
Historie: Vznikl na Sibiři, jako tažný pes. Postupně se v průběhu 19. století dostával s obchodníky ze Sibiře do Severní Ameriky. Využíval se k tahání saní, dnes je velmi oblíbený v soutěžích psích spřežení.
Stavba těla: Postava je souměrná, pes má vodorovná záda, spáditá linie je nežádoucí. Uši mají tvar trojúhelníků, stojí rovnoběžně a musí být dobře osrstěné. Husky má na nohách velmi silné kosti a svaly. Tlapky jsou hustě osrstěné i mezi polštářky, aby mohly odolávat velmi nízkým teplotám a nevznikaly omrzliny. Ocas je huňatý a má být dlouhý k hleznům, aby si jím pes mohl v případě potřeby překrýt čenich.
Zajímavost-Barva očí má být co nejtmavší, modrá barva oka je povolena. Taktéž je povolené různobarevné oko (modrý klín v hnědé) nebo každé oko jiné barvy. Hnědí jedinci mívají oči zesvětlené do tzv. barvy amber (světle hnědá se zelenou).
Potřeby psa: Je to celkem nenáročný pes, avšak potřebuje dostatek pohybu. Při jeho nedostatku dělá lumpárny - vyje, hrabe, okusuje dřeviny. Nutností je kvalitní krmení a celodenní přístup k vodě. Husky lze chovat i v městském bytě, avšak za předpokladu, že mu jeho majitel dopřeje dostatek pohybového vyžití. Velmi dobře odolává i velmi nízkým teplotám. Jeho srst je kvalitnější a hustější, je-li celoročně venku.